Ztrácíte se v pojmech jako je gender, rovné odměňování žen a mužů nebo rovnost žen a mužů?

Vítejte v naší poradně!

 

Poradna bude spuštěna v následujících dnech. 

 

Cílem naší poradny je nejen pomoci Vám vyznat se v právech, ale také Vás podpořit v genderově citlivém smýšlení. Pokud nenajdete svůj dotaz mezi často kladenými otázkami, sami jej položte.

 

Poradna je rozdělena do čtyř kategorií: Gender ve vzdělávání, Zastoupení  žen v rozhodovacích pozicích, Rovné odměňování žen a mužů a Muži a rovnost žen a mužů. 

 

„Čím intenzivněji považujeme ženy za nepřátelské nebo méněcenné bytosti, tím kratší je cesta k násilnému chování. Neboť to, co je méněcenné je možné trestat – tento mechanismus funguje také na úrovni rasy a třídy.“ [1]


[1]             Godenzi, A. (1999). Bratrstvo mužov: Mužské reakcie na ženské podnety In Aspekt. No.2, Pp. 63-69. Bratislava

 

Gender ve vzdělávání

Soubor otázek spadající pod téma Gender ve vzdělávání se zabývá projevy genderové nerovnosti ve všech stupních vzdělání, od mateřské školy po vysoké školy.

Sexuální obtěžování může nabývat následujících forem: „chování, které nepatřičně vyzdvihuje pohlavní příslušnost zúčastněných osob, využívá genderové stereotypy, vstupuje do intimního života a vyžaduje sexuální sblížení, a to vše v konstelaci mocensky asymetrického vztahu mezi vyučujícími a studujícími“ [1]. Může se tedy konkrétně jednat jak o explicitní sexuální návrhy, které jsou méně časté, tak i o více časté neadresné komentáře vycházející z genderových stereotypů (například jeden vyučující mluvil o svých studentkách jako o slepicích a házel jim na lavici obilí). V případě českých vysokých škol se jedná o velmi závažný problém. Podle jedné studie se „více než 75 % respondentů/ek  v průběhu studia na vysoké škole setkalo od svých vyučujících alespoň jednou s některým z uvedených projevů chování“ [2].

 

[1]             Smetáčková, I., Pavlík, P. (2011). Sexuální obtěžování na vysokých školách: Teoretické vymezení, metodologický přistup, výzkumné výsledky in Sociologický časopis Vol. 47, No. 2, Pp. 361–386. Praha: Sociologický ústav Akademie věd ČR.

[2]             Smetáčková, I., Pavlík, P. (2011). Sexuální obtěžování na vysokých školách: Teoretické vymezení, metodologický přistup, výzkumné výsledky in Sociologický časopis Vol. 47, No. 2, Pp. 361–386. Praha: Sociologický ústav Akademie věd ČR.

Nebojte se být sám/a sebou a žít podle svého i navzdory genderovým rolím. I když některá učiliště nebo střední školy mají stáje jasně odděleny dívčí a chlapecké obory, nebojte se s danou školou komunikovat, aby Vám vyšla vstříc. Nebojte se úkolů, které se zdají nedostupné: dívky mohou pracovat stejně dobře s počítači a při manuálních činnostech v dílnách jako chlapci, a chlapci mohou stejně tak dobře zvládat slušné chování a předměty vyžadující péči jako dívky. Myslete na to, že Vaše rozhodnutí může pomoci dalším studentům a studentkám, kteří mají stejný problém jako Vy.

Více informací naleznete zde:

http://www.otevrenaspolecnost.cz/knihovna/1291-genderove-citlive-vedeni-skol-2007

I když je v současné době silná převaha žen v předškolním vzdělávání, neznamená to, že by muž nebyli schopni tuto pozici vykonávat stejně dobře. Je to dáno tím, že nejnižší vzdělávací stupně jsou dominantně spojeny především s představou péče, která je v rámci genderových stereotypů silně spjata s ženským elementem. Od žen se očekává, že budou citlivé, trpělivé a dovedné v zacházení s dětmi. S tím je spojeno například i používání názvu „mateřské školy“ a oficiální označování povolání ženským rodem „učitelky MŠ“. Pokud se ohledně tohoto tématu stále cítíte nejistý/á, přečtěte si rozhovor s jedním z učitelů v mateřské škole:

http://www.rodina.cz/clanek3367.htm

Více informací naleznete také zde:

http://www.otevrenaspolecnost.cz/knihovna/1291-genderove-citlive-vedeni-skol-2007

  • Komunikace mezi vyučujícími a žáky: Vyučující se často domnívají, že nedělají rozdíly mezi chlapci a dívkami a jednají s nimi stejně. Avšak četné výzkumy ukázaly, že tomu tak není. Gender hraje v pedagogické komunikaci významnou roli a nelze se tomu vyhnout. Výzkumy například prokázaly, že učitelé i učitelky mají tendenci věnovat více pozornosti chlapcům než dívkám. Častěji chlapce vyvolávají, nechávají jim více času na odpovědi a jejich komentář k chlapeckým výkonům je také preciznější.
  • Komunikace ve vrstevnickém kolektivu: Vrstevnické skupiny silně ovlivňují žákovské rozhodování o volitelných předmětech či zájmových kroužcích. Pokud si dívky a chlapci volí, do jakých aktivit se zapojí, mají tendenci uplatňovat typické volby – například dívky aerobic či keramiku, chlapci počítače či fotbal. Jestliže se děti rozhodnou pro genderově netradiční volbu, mohou očekávat negativní reakce spolužáků/aček.
  • Pedagogické hodnocení: Dívky jsou v průměru statisticky významně hodnoceny lepšími známkami, ale jejich výkony jsou stereotypně zpochybňovány tím, že jsou vnímány jako „šprtání“, tedy memorování bez pochopení podstaty a logiky učiva. Dívky tak navzdory dobrým známkám dostávají od vyučujících ambivalentní zpětnou vazbu, která zpochybňuje jejich schopnosti a výkon, což ovlivňuje jejich sebevědomí a ambice.

Další konkrétní situace a více informací naleznete zde:

http://www.otevrenaspolecnost.cz/knihovna/1291-genderove-citlive-vedeni-skol-2007

Existují dvě pojetí genderové rovnosti na školách. První se vztahuje k rovnosti v šancích. Předpoklad je, že dívky a chlapci mají pracovat se stejnými materiály, mají řešit stejné úkoly a mají být posuzováni podle stejných kritérií. Tím jsou zajištěny jejich rovné příležitosti. Druhým přístupem je rovnost ve výsledcích. Cílem je, aby dívky a chlapci dosahovali v průměru shodných či obdobných vzdělávacích výsledků, tj. aby nedocházelo k systematickému znevýhodňování jedné skupiny. Oba přístupy je dobré kombinovat, aby bylo umožněno každé dívce a každému chlapci rozvíjet své osobní dispozice a zájmy bez ohledu na genderové představy panující v dané společnosti. Konkrétní situace, ve kterých by se měly tyto přístupy aplikovat najdete u otázky V jakých konkrétních situacích se v českém školství projevuje genderové uspořádání?.

Více informací a charakteristiky genderově rovné školy naleznete zde:

http://www.otevrenaspolecnost.cz/knihovna/1291-genderove-citlive-vedeni-skol-2007

Nenašli jste odpověď? Nezoufejte!
Nakoukněte do poradny!

Rovné odměňování žen a mužů

V části Rovné odměňování žen a mužů, je kladen důraz na platové nerovnosti a diskriminaci na pracovišti. 

V současné době je rozdíl v odměňování žen a mužů v České republice 22%, zatímco celoevropský průměr je 16%. Platová nerovnost se počítá z celkového platového průměru, nejedná se o rozdíl v rámci stejné pracovní pozice.

Více informací naleznete zde: http://www.otevrenaspolecnost.cz/knihovna/4924-genderove-nerovnosti-v-odmenovani-a-duchodech-ceska-republika-2015

Také výše starobního důchodu je pro muže a ženy rozdílná. Na základě dat z roku 2015 z ČSÚ 75 % žen pobírá důchod do 10999 Kč, výši důchodu 12000 Kč a více pobírají častěji muži (70 %). Nejčastěji ženy pobírají penzi v rozmezí 7600 – 8999 Kč, což je výrazně nižší důchod než u mužů-důchodců. Nerovnost v odměňování se tedy odráží na starobních důchodech, protože výše penze se v českém základním důchodovém systému odvíjí od platu a odpracované doby.

Více informací naleznete zde:

http://www.otevrenaspolecnost.cz/knihovna/4924-genderove-nerovnosti-v-odmenovani-a-duchodech-ceska-republika-2015

http://www.otevrenaspolecnost.cz/knihovna/1303-postaveni-zen-v-penzi-2009

Určitě ano. Například postavení romských žen je určeno jednak jejich etnicitou a jednak jejich pohlavím/genderem. V kontextu romské populace žijící v sociálně vyloučených lokalitách je zaměstnání jedním z určujících faktorů pro integraci; zvyšování účasti romských žen na trhu práce má v tomto ohledu navíc nezastupitelný význam i do vzdálené budoucnosti. Romské ženy se potýkají s jinou životní zkušeností: často žijí ve vyloučených lokalitách, kladou větší důraz na mateřství a rodičovství, mají v průměru nižší dosažené vzdělání a v neposlední řadě se potýkají s jinými mocenskými vztahy v rodině, které ovlivňují distribuci příjmů a zdrojů, a vedou často k nerovné moci mužů a žen v rodině. Všechny tyto faktory negativně ovlivňují přístup romských žen k více ohodnoceným zaměstnáním.

Více informací naleznete s následující studii, která sleduje konkrétní případy tří romských žen v Roudnici nad Labem: http://www.otevrenaspolecnost.cz/knihovna/1286-romske-zeny-a-moznosti-podnikani-pripad-roudnice-n-l-2010

Existuje metodika, která Vám může poskytnout relevantní obraz, zda v podniku dochází k rovnému odměňování za práci stejné hodnoty. Základem metodiky je posouzení hlavních oblastí jako je kvalifikace, dovednost, odpovědnost, pracovní zátěž a pracovní podmínky. Posouzením těchto centrálních pojmů dostaneme optimální obraz stupňů obtížnosti a profilů náročnosti jednotlivých prací. Tato metodika je vhodná především pro manažery, kteří mají přehled o pracovních náplních zaměstnanců a jejich platů. Pokud jste státní zaměstnanec/kyně, přehled tabulkových platů najdete na internetu, v jiném případě se musíte zeptat kolegů. A nebojte se, dotaz na plat kolegů není protizákonný, naopak, platová transparentnost je nutná k překonání rozdílu v odměňování mužů a žen. Celou metodiku a další informace naleznete zde:

http://www.otevrenaspolecnost.cz/knihovna/1300-metodika-hodnoceni-kriterii-nediskriminacniho-pristupu-k-odmenovani-muzu-a-zen-2007

Prosazení práv poškozené/ho zaměstnance/kyně je obtížné. Pokud se rozhodnete jít mimosoudní cestou, obraťte se například na nadřízeného pracovníka s oficiální písemnou stížností a na odborovou organizaci (na radu zaměstnanců, na zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví) se žádostí o pomoc. V první řadě se můžete obrátit na Státní úřad inspekce práce (SUIP), který má též rovnost odměňování ve své gesci. Na stránkách SUIP, naleznete formulář pro podání podnětu. Spor můžete také řešit soudní cestou.  Jednotlivé fáze soudního jednání nebo vysvětlení rozdílu mezi přímou a nepřímou diskriminací naleznete zde:

http://www.suip.cz/pracovnepravni-vztahy/podani-podnetu-ke-kontrole/

http://www.otevrenaspolecnost.cz/knihovna/1295-manual-pro-vedeni-pracovnepravnich-sporu-v-oblasti-rovneho-odmenovani-muzu-a-zen-2007

http://www.otevrenaspolecnost.cz/knihovna/1299-metodika-hodnoceni-kriterii-nediskriminacniho-pristupu-k-odmenovani-zen-a-muzu-pro-zamestnavatele-2007

Nenašli jste odpověď? Nezoufejte!
Nakoukněte do poradny!

Zastoupení žen v rozhodovacích pozicích 

Otázky na téma Zastoupení žen v rozhodovacích pozicích se soustředí na slaďování osobního a pracovního života a na rovnější přístup a zacházení v zaměstnání.

Index zastoupení žen ve vedení veřejných firem je 0.16, tj. 16% žen v dozorčích radách a představenstvech všech veřejných firem.  V představenstvech státních firem je pouze 5% žen.

Více informací naleznete zde:

www.genderovamapa.cz

Během mateřské dovolené (trvá celkem 28 týdnů, z toho 6 až 8 týdnů před termínem porodu) je zaměstnavatel povinen pracovnici zachovat její místo. Po uplynutí mateřské dovolené mohou rodiče nastoupit na tzv. rodičovskou dovolenou, trvající až do čtyř let věku dítěte. Po uplynutí prvních tří let je zaměstnavatel povinen pracovnici či pracovníkovi nabídnout místo odpovídající její/jeho praxi a kvalifikaci (pokud takové má).            

Více informací naleznete zde:

http://www.otevrenaspolecnost.cz/knihovna/1284-analyza-dostupnych-informaci-o-poradenstvi-osobam-vracejicim-se-na-trh-prace-2007

Kvóty, i když nejsou povinné, mají za cíl usnadnit ženám přístup k rozhodovacím pozicím. Kvóty patří mezi tzv. afirmativní akce, neboli pozitivní opatření. Pokud se pro ně určitá společnost/úřad rozhodne, měla by žena před mužem při obsazování konkrétního místa dostat přednost jen v tom případě, že by oba kandidáti byli zcela rovnocenní.

Zbytečné určitě nejsou. Přístup žen do vysokých rozhodovacích pozic je pro ženy omezen více než pro muže, například kvůli přerušení pracovní činnosti kvůli mateřství, stereotypy spojené s femininitou a maskulinitou, nebo nedostatek sebedůvěry při práci ve většinou mužském kolektivu.

Více informací naleznete zde:

http://www.otevrenaspolecnost.cz/knihovna/2373-bereme-zeny-na-palubu-analyza-zastoupeni-zen-a-muzu-ve-vedeni-firem-2015

Genderový audit koncepčně vychází z tzv. sociálních auditů, které umožňují organizacím rozvíjet procesy, jejichž prostřednictvím mohou vyhodnocovat své působení vzhledem k naplňování hodnot a cílů, které si vytkly, sestavovat akční plány za účelem zvyšování své výkonnosti, porozumět dopadům vlastní činnosti a plnit své závazky vůči vybraným cílovým skupinám.

Genderový audit je zaměřen na zlepšování výkonnosti firmy/ úřadu pokud jde o prosazování genderové rovnosti a zahrnuje analýzu personálních a institucionálních bariér, které ji mohou brzdit.

Více informací naleznete zde:

http://www.otevrenaspolecnost.cz/knihovna/1297-metodika-genderoveho-auditu-mestskeho-obecniho-uradu-2007

http://www.otevrenaspolecnost.cz/knihovna/1296-metodika-genderoveho-auditu-krajskeho-uradu-2007

„Mateřská a rodinná centra jsou zařízení, která pružně reagují na současné potřeby mladých rodin. Zároveň mají na zřeteli místní podmínky jednotlivých center. Nabízejí komplex služeb, které přispívají rodinám k jejich dobré péči o děti a k harmonizaci prostředí, v němž děti vyrůstají. Tato centra se zaměřují převážně na rodiny s dětmi od nejútlejšího do mladšího školního věku. Programy jsou připravovány jako nízkoprahové, tedy otevřené všem. Návštěvníci zde oceňují rodinné prostředí a individuální přístup. Centra nabízí volné herny s možností sdílení zkušeností, poradenství, kontakty na odborníky, programy zaměřené na spolupráci a komunikaci rodičů a dětí, vzdělávací programy pro rodiče i děti a také umožňují jednorázové akce pro celé rodiny.“ [1]                                                                                                      

Více informací naleznete zde:

https://sitprorodinu.cz/


[1]             http://www.praha.ymca.cz/rodinna-a-materska-centra/

Ekonomická teorie ani empirický výzkum neposkytují jasné závěry o  vlivu zastoupení žen na ekonomické výsledky firem. Teoretických důvodů, proč by větší zastoupení žen mohlo zlepšit ekonomické výsledky firem, je hned několik. Genderově rozmanité dozorčí rady mohou například zvažovat větší množství alternativ při rozhodování, vylepšovat obraz firmy na veřejnosti nebo přispívat k  lepšímu porozumění zákaznicím společnosti. Stejně tak ale může větší diverzita zpomalovat rozhodování. Empirické studie však ukazují smíšené výsledky. Některé studie nacházejí mezi ženským zastoupením v dozorčích radách a výkonností podniku pozitivní vztah. Jiné nenacházejí žádný vztah a  některé studie nacházejí vztah negativní. Pro Českou republiku, pokud víme, podobné analýzy neexistují.

Více informací naleznete zde:

http://www.otevrenaspolecnost.cz/knihovna/2373-bereme-zeny-na-palubu-analyza-zastoupeni-zen-a-muzu-ve-vedeni-firem-2015

Nenašli jste odpověď? Nezoufejte!
Nakoukněte do poradny!

Muži a rovnost žen a mužů 

Cílem oddílu poradny Muži a rovnost žen a mužů je poskytnout podklady pro sebereflexi mužské pozice. Sebereflexi, při které by se muži měli vyhnout negativnímu nebo pasivnímu vymezení se vůči ženskému a feministickému hnutí a zároveň pocitu provinění. Právě takové jsou nejčastější reakce mužů na to, když ženy zpochybňují genderové vztahy: agrese a pasivita. Pokuste se naopak dosáhnout smíření s ženskými požadavky a nároky, být s nimi solidární [1]. Nebojte se stát se součástí svébytného mužského hnutí, které se nevymezuje vůči ženám. V naší poradně Vám chceme ukázat, že se muži nemusí neustále vůči dominantní maskulinitě, kterou ztělesňuje jen malá skupina mužů, podřizovat, a že si každý z nich může vytvořit svou vlastní [2]. Tím se jednak zbaví nestálého společenského tlaku, ale také se může více přiblížit jak ženám, tak i svým dětem.


[1]             Godenzi, A. (1999). Bratrstvo mužov: Mužské reakcie na ženské podnety In Aspekt. No.2, Pp. 63-69. Bratislava

[2]             Connell, R.,W. (1995). Masculinities. Berkeley: University of California Press.

 

 

Nadvláda a feminismus

Z patriarchální nadvlády (patriarchátem rozumíme institucionalizovanou mužskou moc [1]) těží více či méně všichni muži, ale tato moc má svou cenu: přináší s sebou bolest, izolaci a odcizení nejen od žen, ale i od mužů.  Tento stav nazývá Michael Kaufman „zvláštní kombinací moci a privilegií, a bolesti a bezmocnosti“ [2]. Tyto pocity bolesti a bezmocnosti jsou vyvolané sociálním tlakem na vytvoření požadované maskulinity: mít věci pod kontrolou, neustálá snaha dobývat, ovládat a být na vrcholu. Tato maskulina vyžaduje popření emocí a nežádoucích potřeb. A právě jejich popření přináší nejen tyto negativní pocity, ale také pocity sebe nenávisti, nejistoty a možnost vyvření potlačovaných emocí naráz na povrch [3].  Jako východisko může sloužit zviditelnění šablonovité maskulinity, která je mužům díky svému normativnímu charakteru (chápání muže jako člověka a naopak) neviditelná. Ženy naopak svou femininitu díky feministickému hnutí zviditelnily. 

Následující otázky Vám pomohou konstruktivně přemýšlet o naší odpovědnosti (ne vině!) a sebereflektovat svou pozici ve veřejném i soukromém prostoru. Dozvíte se, že feminismus není nepřítelem mužů, ale je pro ně dobrý a může jim pomoci. Pomáhá mimo jiné nabourávat koncept alfa samce, který je mnohým mužům proti jejich vědomí, ale jsou k němu tlačeni. Být feministou znamená nejen boj o rovnější a lepší svět, ale také zájem mužů osvobození, čili boj sami za sebe.

K reflexi Vaší pozice si klaďte otázky typu:

  • Proč má být v páru muž starší a vyšší než žena?
  • Proč by měl muž v páru být chytřejší a mít vyšší plat než jeho partnerka/žena?
  • Proč jsou u žen nevítané takové vlastnosti, jako je asertivita?
  • Je nutné, aby v páru muž plnil funkci živitele, zatímco žena funkci hospodyně?
 

[1]               Pease, B. 2000. Recreating Men: Postmodern Masculinity Politics. Sage
[2]             Joseph A. Kuypers, ed. (1999). Men, Feminism, and Men’s Contradictory Experiences of Power In Men and Power, Halifax:Fernwood Books, pp. 59-83.
[3]              Joseph A. Kuypers, ed. (1999). Men, Feminism, and Men’s Contradictory Experiences of Power In Men and Power, Halifax:Fernwood Books, pp. 59-83.

 

Komunikace

 

Komunikace je důležitou součástí jak soukromých, tak i veřejných vztahů. Aby mohli být muži i ženy rovnocennými komunikačními partnery, je nutné primárně dodržovat komunikační pravidla. I do tohoto odvětví totiž zasahuje patriarchální nadvláda (viz Nadvláda a feminismus). Muži, ale také ženy, by měli více naslouchat, vnímat druhé jako sobě rovné partnery/ky, nebát se mluvit o osobních věcech a projevovat osobní emocionální stránku a zároveň nekomentovat formu emotivnějšího projevu na úkor jeho obsahu.

I zde je velmi důležitá sebereflexe:

  • Svěřuji se se svými obavami a nejistotami své partnerce/ženě?
  • Dávám při komunikace průchod emocím?
  • Přerušuji častěji svého komunikačního partnera/rku když se jedná o ženu?
  • Svěřoval bych se raději příteli-muži, nebo přítelkyni-ženě?

 

Intimita

 

Téma intimity je velmi citlivé, především pro muže. V rámci genderového řádu jsou muži v oblasti intimity znevýhodněni, jsou více svazováni pravidly a jejich maskulinita je neustále pod silným dozorem. Již od dětství je mužům vnucován obraz osamělého a všezvládajícího muže. Fyzický kontakt mezi muži (i heterosexuálními) je tabuizován, čemuž přispívá i stigmatizace jakéhokoli chování, které je považované za stereotypně homosexuální nebo femininní. Pokuste se sami konkretizovat, co pro Vás intimita znamená a oprostit se od zkostnatělých společenských představ. Zkuste překročit svou uzavřenost, a pro začátek se svěřit své partnerce/ženě a uvolnit se alespoň v soukromém prostoru. Nebojte se také skrze aktivní rodičovství podporovat intimitu mezi Vámi a dětmi. I když se změnou Vašeho soukromého osobního života budete blíže k ženám, sice tím nenarušíte patriarchát jako takový (institucionalizovanou mužskou moc), dokážete, že i muži si mohou vybrat, a že jsou schopni změny. [1]

Zeptejte se sám sebe:

  • Vyhovuje Vám společensky kladený důraz na drsnou maskulinitu okleštěnou od emocí?
  • Stydíte se, když pláčete?
  • Chcete aby podobné pocity zmatení ze své intimity požíval i Váš syn?

[1]             Pease, B. 2000. Recreating Men: Postmodern Masculinity Politics. Sage

 

Péče

 

Téma péče zahrnuje široké spektrum jednání: péči o domácnost, péči o děti, péči o seniory a samozřejmě péči o sebe. Oblast péče je však nutno redefinovat tak, aby se dala zahrnout i do maskulinity. Zatímco tradiční maskulinita je propojena s péčí pouze ve smyslu starání se (oprava umyvadla, ochrana,…), ženská péče zahrnuje vše ostatní a stává se automatickou a neviditelnou. Zkuste ocenit co vše Vaše partnerka/žena v domácnosti a v péči o děti zastane. Nebojte se zapojit do péče ze strachu, že to neumíte, nezvládnete, nebo že je to nepříjemné (umýt záchod). Zkuste si bydlet sám (nebo když partnerka/žena odjede pryč), a uvidíte, čeho všeho je třeba pro udržení domácnosti.

Položte si tyto otázky:

  • Umíte zacházet s takovými domácími spotřebiči, jako je trouba, pračka, sušička, žehlička nebo myčka nádobí?
  • Pokud máte děti, kdo s nimi častěji dělá domácí úkoly, chodí na kroužky a k lékaři/ce?
  • Pokud máte děti, znáte jména jejich učitele/ky, lékaře/ky nebo přátel?
  • Kolik času věnujte vaření a úklidu v porovnání s Vaší partnerkou/ženou?

 

Prostor

 

Muži a ženy mají různé pohledy i praktické zkušenosti z veřejného prostoru. Zatímco muži jsou od dětství vedeni k tomu aktivně využívat a zabírat veřejný prostor, pro ženy je veřejný prostor plný překážek (těhotné ženy, ženy s kočárkem) a neustálého strachu a ohrožení. Ale i pro muže má veřejný prostor své nevýhody: je na ně a priori nahlíženo jako na násilníky. Tomu velmi přispívá i přítomnost sexistických reklam (viz Mluví se o tom, že sexistická reklama objektivizuje a ponižuje ženy. Má nějaký podobný vliv i na muže?). Zkuste více vnímat a zajímat se o ostatní lidi, především ženy, ve veřejném prostoru nejste jen vy sám.

K lepší sebereflexi svého postavení v prostoru si klaďte otázky:

  •                                Zkuste si cestou do práce spočítat všechny překážky, které musí překonat ženy s kočárkem nebo vozíčkáři.
  •                                Pomáháte ženám s kočárkem do dopravního prostředku nebo přenecháváte své sedadlo jiným?
  •                                Jaké pocity ve Vás vyvolávají sexistické reklamy?
  •                                Jakým způsobem sedíte v dopravních prostředních, kinech nebo divadlech?

 

Násilí, bezpečnost, agrese

 

Násilí je v naší společnosti všudypřítomné, i když to genderově podmíněné (násilí páchané na ženách, právě proto, že jsou ženy, nebo na mužích, proto, že jsou muži) bývá často skryto uvnitř domova. Násilí může plynout z potlačení nepovolených mužských emocí nebo může souviset s mocí a nadvládou: kontrola nad druhými lidmi se získává pomocí strachu. A to nejen strachu žen z mužů, ale i mužů z jiných mužů. Je násilí pud, ke kterému mají muži blíž? Pro současnou maskulinitu a alfasamectví je typická moc, a násilí je forma vykazování, udržování a získávání moci. Násilí je tedy forma ovládání, která nemusí nebývat pouze fyzických forem.

Je tu ovšem možnost nebýt násilný a své pudy ovládat. Stačí jen nebát se projevovat své emoce jiným způsobem, než jejich transformací do násilí. Naučme se zvládat agresi, uvědomme si své frustrace a nabízejme alternativy, jak „neškodlivě“ vybíjet agresi, zvládat frustraci. Nebýt násilný je možné.

Pokuste se reflektovat svou pozici zodpověděním těchto otázek:

                               Stalo se Vám někdy, že z Vás na temné ulici měla nějaká žena strach, jen proto, že jste muž?

  •                                Jaké emoce to ve Vás vyvolalo?
  •                                Pokud jste se někdy choval násilně, vycházel tento pocit z Vás, nebo jste byl k takovému chování nucen okolím? (Například šikana ve škole nebo na vojně.)
  •                                Jak byste reagoval, kdyby se Vám Váš známý svěřil s tím, že je obětí domácího násilí?

 

Číst více

Nadvláda a feminismus

Z patriarchální nadvlády (patriarchátem rozumíme institucionalizovanou mužskou moc [1]) těží více či méně všichni muži, ale tato moc má svou cenu: přináší s sebou bolest, izolaci a odcizení nejen od žen, ale i od mužů.  Tento stav nazývá Michael Kaufman „zvláštní kombinací moci a privilegií, a bolesti a bezmocnosti“ [2]. Tyto pocity bolesti a bezmocnosti jsou vyvolané sociálním tlakem na vytvoření požadované maskulinity: mít věci pod kontrolou, neustálá snaha dobývat, ovládat a být na vrcholu. Tato maskulina vyžaduje popření emocí a nežádoucích potřeb. A právě jejich popření přináší nejen tyto negativní pocity, ale také pocity sebe nenávisti, nejistoty a možnost vyvření potlačovaných emocí naráz na povrch [3].  Jako východisko může sloužit zviditelnění šablonovité maskulinity, která je mužům díky svému normativnímu charakteru (chápání muže jako člověka a naopak) neviditelná. Ženy naopak svou femininitu díky feministickému hnutí zviditelnily. 

Následující otázky Vám pomohou konstruktivně přemýšlet o naší odpovědnosti (ne vině!) a sebereflektovat svou pozici ve veřejném i soukromém prostoru. Dozvíte se, že feminismus není nepřítelem mužů, ale je pro ně dobrý a může jim pomoci. Pomáhá mimo jiné nabourávat koncept alfa samce, který je mnohým mužům proti jejich vědomí, ale jsou k němu tlačeni. Být feministou znamená nejen boj o rovnější a lepší svět, ale také zájem mužů osvobození, čili boj sami za sebe.

K reflexi Vaší pozice si klaďte otázky typu:

  • Proč má být v páru muž starší a vyšší než žena?
  • Proč by měl muž v páru být chytřejší a mít vyšší plat než jeho partnerka/žena?
  • Proč jsou u žen nevítané takové vlastnosti, jako je asertivita?
  • Je nutné, aby v páru muž plnil funkci živitele, zatímco žena funkci hospodyně?
 

[1]               Pease, B. 2000. Recreating Men: Postmodern Masculinity Politics. Sage
[2]             Joseph A. Kuypers, ed. (1999). Men, Feminism, and Men’s Contradictory Experiences of Power In Men and Power, Halifax:Fernwood Books, pp. 59-83.
[3]              Joseph A. Kuypers, ed. (1999). Men, Feminism, and Men’s Contradictory Experiences of Power In Men and Power, Halifax:Fernwood Books, pp. 59-83.

Muž definující se jako feminista by se měl i aktivně podílet na rovnějším postavení žen a mužů ve společnosti, rozumět konceptu gender a odmítat jeho esenciální podstatu (ženy jsou od přírody pasivní, hospodyně; muži jsou aktivní živitelé rodiny). Být feministou má pro muže mnoho výhod: Je mnohem více naplňující a veselejší být se ženami, které jsou nezávislé a silné, než se slabými, závislými a bezmocnými [1]. „Srozumitelně specifickou mužskou odpovědnost v patriarchální společnosti vystihuje filosof Erazim Kohák. V knize Zelená svatozář píše: „Jestliže v České republice představují ženské platy v průměru dvě třetiny mužských, jestliže nám pracoviště plné dělnic s mužem jako vedoucím připadá samozřejmé, opak nemyslitelný, pak je s naší demokracií něco zatrápeně v nepořádku. V tomto smyslu máme všichni morální povinnost být „feministy“ – ohradit se proti diskriminaci žen.““ [2] Feminista se vymezuje vůči patriarchální představě maskulinity, do které patří potřeba mít věci pod kontrolou, neustálá snaha dobývat, ovládat, být na vrcholu a potlačování emocí. Jediná „přípustná mužská emoce je agrese“ [3].

Více informací naleznete zde:

http://denikreferendum.cz/clanek/24783-genderman-muz-schopny-sebereflexe-muzstvi


[1]               Kaufman, M., Kimmel, M. 2011. The Guy´s Guide to Feminism. Berkeley:Seal Press.

[2]             http://denikreferendum.cz/clanek/24783-genderman-muz-schopny-sebereflexe-muzstvi.

[3]             http://denikreferendum.cz/clanek/24783-genderman-muz-schopny-sebereflexe-muzstvi.

Pojem sexismus (z anglického sex = pohlaví) označuje nerovné zacházení na základě pohlaví, kdy jsou lidé posuzováni podle představ o „přirozeném“ chování mužů a  žen bez ohledu na své individuální vlastnosti či schopnosti. Sexismus funguje na podobném principu jako ostatní druhy diskriminace (např. rasismus), tzn. stojí na představách o  chování či vlastnostech určité skupiny, která je definována společným znakem (v tomto případě pohlavím) a tyto předsudky jsou vztahovány na všechny příslušníky dané skupiny, bez ohledu na jejich individuální osobnost.

Mužský šovinismus také připisuje jiné vlastnosti mužům a jiné ženám, ale vlastnosti, které jsou připisovány ženám, jsou negativní (žárlivost, vyčítavost, závislost), zatímco ty, které jsou připisovány mužům, jsou pozitivní (spolehlivost, schopnost dodržet slovo…). Tyto vlastnosti jsou navíc v mužském šovinismu vnímány jako něco, co je pro muže i pro ženy přirozené, co je jim dané od přírody.

Více informací naleznete zde:

http://www.otevrenaspolecnost.cz/knihovna/1293-jak-na-sexistickou-reklamu-manual-pro-posuzovani-sexisticke-reklamy-2013

http://www.profairplay.cz/muzsky-sovinismus/

Feminismus je aktivní hnutí a myšlenkový směr, jehož cílem je zajistit rovnost žen a mužů. Hlavní myšlenkou feminismu je autonomie, tedy možnost stát se tím, kým se chci stát. [1] Z tohoto hnutí vychází akademická genderová studia. Toto hnutí můžeme datovat do konce 18. století. Mezi nejznámější mužské zastánce feminismu patřil například T. G. Masaryk.

Termín gender se používá jako označení pro kulturně vytvořené rozdíly mezi muži a ženami (role jednotlivých pohlaví v rodině a ve společnosti), na základě kterých můžeme na první pohled jasně rozpoznat pohlaví osoby.  Biologický rozdíl mezi pohlavími však nepředpisuje osobnost člověka. Tento termín nám podle Joan Wallach Scott pomáhá popisovat a analyzovat, jak je prostřednictvím institucí jako rodina, škola, práce, sexualita mužská a ženská odlišnost vytvářena Pojem se objevil ve společenských vědách ve 2. polovině 20. století v souvislosti s třetí vlnou feminismu.


[1]             Kaufman, M., Kimmel, M. 2011. The Guy´s Guide to Feminism. Berkeley:Seal Press.

Komunikace

Komunikace je důležitou součástí jak soukromých, tak i veřejných vztahů. Aby mohli být muži i ženy rovnocennými komunikačními partnery, je nutné primárně dodržovat komunikační pravidla. I do tohoto odvětví totiž zasahuje patriarchální nadvláda (viz Nadvláda a feminismus). Muži, ale také ženy, by měli více naslouchat, vnímat druhé jako sobě rovné partnery/ky, nebát se mluvit o osobních věcech a projevovat osobní emocionální stránku a zároveň nekomentovat formu emotivnějšího projevu na úkor jeho obsahu.

I zde je velmi důležitá sebereflexe:

  • Svěřuji se se svými obavami a nejistotami své partnerce/ženě?
  • Dávám při komunikace průchod emocím?
  • Přerušuji častěji svého komunikačního partnera/rku když se jedná o ženu?
  • Svěřoval bych se raději příteli-muži, nebo přítelkyni-ženě?

Mužům je stereotypně připisována role živitele, zatímco ženě role pečovatelky. Právě tyto společenské stereotypní role, které vytváří křečovitou a velmi kontrolovanou maskulinitu jsou příčinou Vašeho pocitu. Netlačte se k tomu mít ve vztahu finanční převahu a raději podporujte svou ženu/partnerku v/k finanční emancipaci. Zkuste si s ní o svých obavách také promluvit. Uvědomte si svou pozici nadvlády ve společnosti, ze které můžete sledovat svět podřizující se mužské normě. Můžete jej změnit, stačí stát se více empatickým vůči ženské pozici ve společnosti.

Etické a kavalírské chování není v rozporu s genderově/feministicky citlivým chováním. Feminismus se nestaví proti slušnosti a ohleduplnosti. Některé jeho projevy však mohou být interpretovány jako mužské usurpování prostoru a udržení nadvlády. Toto usurpování prostoru nemusí být vědomé, muži jsou k tomu odmala vedeni, a ženy svých možností moc nevyužívají (přitakání situaci a otázka sebevědomí). Zkuste se sám zajímat o veřejný prostor a rozdělování zdrojů v něm. Komunikujte a sdílejte své myšlenky ohledně prostoru s partnerkou/ženou, nebojte se jí svěřit se svými nejistotami ohledně kavalírského chování. Možná budete její reakcí příjemně překvapeni. Pokud však s tímto chováním nebude souhlasit, neurazte se a netrvejte za každou cenu na svém.

Zkuste se vždy sám sebe zeptat, jestli tak jednáte, protože chcete být vůči dané ženě milý, nebo protože ona jako žena potřebuje speciální zacházení. Podržel byste ty dveře, kdyby se jednalo o muže? Narušte stereotypy, podle kterých žena potřebuje speciální zacházení [1].


[1]             Kaufman, M., Kimmel, M. 2011. The Guy´s Guide to Feminism. Berkeley:Seal Press. 

Mansplaining je porušování komunikačních pravidel, primárně muži: skákání do řeči, neohleduplné přerušení mluvící osoby, strukturování diskuse jen podle sebe a vyjadřování se nutně ke všemu, i když o tom nic neví.

Způsobů, jak se mu vyhnout je hned několik:

  • Nemusíte se vždycky vyjadřovat, naslouchejte ostatním.
  • Snažte se reálně obohatit diskusi a nepřemýšlet jen o tom, jak prosadit svůj názor.
  • Nepřehlížejte ženy v komunikaci a poskytněte jim prostor.
  • Nekomentujte emoce a neznehodnocujte obsah poukazováním na formu, naopak projevte emoce a podpořte ostatní v tomtéž.
  • Ohraďte se vůči jiným mužům, kteří tato komunikační pravidla porušují.

Obecně se nebojte otevírat i osobní a intimní témata a to nejen v mužských kolektivech.

„Řekne-li dáma ne, myslí snad; řekne-li snad, myslí ano; řekne-li ano, pak to není dáma.“ Přesně takové kreslené představy a očekávání žen a mužů přebíráme všichni ze společnosti i pornografie. Mezi další takové představy patří „ všechny holky tajně chtějí být znásilněny“, nebo „všechny chtějí být dobývány“. Pouze „ano“ ovšem znamená „ ano“, ne „snad“, „možná“ a už určitě ne „ne“. Netabuizujte sexualitu, mluvte o ní a předejděte tak zkresleným představám. Zjistěte, co chcete vy, a co chce ten druhý/á. A nezapomeňte, že i ten, kdo je submisivní s tím musí nejprve aktivně souhlasit.

Pokud si stále nejste jisti, v jakých situacích je aktivní souhlas potřeba, podívejte se na následující video, ve kterém je aktivní souhlas připodobněn k šálku čaje. Neuděláte někomu čaj, pokud Vám řekne, že si možná dá. Neuvaříte čaj někomu, kdo není při plném vědomí. Nenalijete čaj do hrdla někomu, kdo jej chtěl, ale pak si to rozmyslel: https://www.youtube.com/watch?v=oQbei5JGiT8

Intimita

Téma intimity je velmi citlivé, především pro muže. V rámci genderového řádu jsou muži v oblasti intimity znevýhodněni, jsou více svazováni pravidly a jejich maskulinita je neustále pod silným dozorem. Již od dětství je mužům vnucován obraz osamělého a všezvládajícího muže. Fyzický kontakt mezi muži (i heterosexuálními) je tabuizován, čemuž přispívá i stigmatizace jakéhokoli chování, které je považované za stereotypně homosexuální nebo femininní. Pokuste se sami konkretizovat, co pro Vás intimita znamená a oprostit se od zkostnatělých společenských představ. Zkuste překročit svou uzavřenost, a pro začátek se svěřit své partnerce/ženě a uvolnit se alespoň v soukromém prostoru. Nebojte se také skrze aktivní rodičovství podporovat intimitu mezi Vámi a dětmi. I když se změnou Vašeho soukromého osobního života budete blíže k ženám, sice tím nenarušíte patriarchát jako takový (institucionalizovanou mužskou moc), dokážete, že i muži si mohou vybrat, a že jsou schopni změny. [1]

Zeptejte se sám sebe:

  • Vyhovuje Vám společensky kladený důraz na drsnou maskulinitu okleštěnou od emocí?
  • Stydíte se, když pláčete?
  • Chcete aby podobné pocity zmatení ze své intimity požíval i Váš syn?

[1]             Pease, B. 2000. Recreating Men: Postmodern Masculinity Politics. Sage

U tématu intimity může být těžké rozeznat, co vychází ze společensky podmíněných genderových stereotypů, a co jsou individuální charakteristiky jednotlivého člověka. Pro podporu mužské intimity je vhodné sdílení slabosti a nedokonalostí, tedy narušení představy muže jako superhrdiny a macho muže. Nesnažte se naplňovat mytické ideály mužství, které všechny poškozují (například Daniel Landa je svým klientům a divákům servíruje pomocí thajského boxu a jízdy v hummeru).  Začněte s cíleným pěstováním intimity v rodině, tato podpora rodinné/vztahové intimity vede k bourání stereotypů a ženám dodává sebevědomí.

Nebojte se svěřovat partnerce/ partnerovi, mluvit o svých slabostech a neúspěších a projevovat emoce. Netabuizujte fyzický kontakt mezi muži (heterosexuální muži se bojí, že jakákoli intimita mezi muži by mohla poskvrnit jejich sexuální identitu, a že by mohli být vnímáni jako zženštilí [1]), pomůžete tím v rozvolnění velmi kontrolované maskulinity a patriarchální šablony.

Buďte sám sebou i navzdory genderovým rolím a povzbuzujte k tomu i ostatní. Takové jednání je skutečně hrdinské, protože postavení se proti zažité maskulinitě vyžaduje odvahu.

„Překvapilo mě, že když jsem si nanesl make-up, musel jsem se oprostit od všeho, co mohu říci o mužích. Vnímán jasněji nejen muže kolem sebe, ale také to, co pro mě znamená být mužem.“ Tento další postřehy o své maskulinitě vyvolal projekt, ve kterém byly vyfotografováni muži s make-upem. Článek i s fotografiemi najdete zde: https://www.boredpanda.com/putting-on-makeup-i-learn-what-it-means-to-be-a-man/


[1]             Pease, B. 2000. Recreating Men: Postmodern Masculinity Politics. Sage.

Muži a ženy mohou být a jsou přáteli. Ženy jako kamarádky povzbuzují muže, aby byli více emocionálně přístupní, a aby vyjadřovali své emoce. Čím větší bude genderová rovnost, tím více budou taková přátelství možná, protože se přátelíme s lidmi, které považujeme za sobě rovné [1]. Taková přátelství naráží na hranice dané tlakem sexualizované společnosti, podle které se taková přátelství dříve nebo později stanou sexuálním vztahem, protože muž a žena na sebe primárně reagují jako sexuální bytosti.  Jenže žena se může přátelit s mužem a fyzicky se ho dotýkat, aniž by spolu měli sexuální vztah.  Zkuste si připustit, že ne každá sociální interakce mezi mužem a ženou má/musí mít sexuální kontext a nebojte se uzavírat přátelství se ženami jako sobě rovnými partnery.


[1]             Kaufman, M., Kimmel, M. 2011. The Guy´s Guide to Feminism. Berkeley:Seal Press.

Není pouze jedna maskulinita. Kolik je různých typů maskulinit, tolik je přístupů k emocionálnímu životu. Muži se již od malička učí, že emoce jsou známkou slabosti a že mužská identita se musí vyznačovat přísnou sebekontrolou, tedy udržením veškerých negativně vnímaných emocí „uvnitř“. Podle Victora Seidlera si muži dokonce raději vezmou život, než aby svou zranitelnost přiznali a požádali své okolí o pomoc. I když se cítí mizerně, mají dojem, sdílením svých problémů by se necítili lépe, ale naopak ještě hůře. Svůj vnitřní boj jsou schopni tak dobře zakrýt, že jejich rodina ani přátelé netuší, že se s nimi něco dělo.

Každá doba má na maskulinitu jiné nároky a výzvy. V této době, kdy už nejsou samozřejmostí celoživotní zaměstnání, cítí mnoho mužů nejistotu, protože jejich identita závisí na schopnosti uživit svou rodinu. Snaha udržet si dosavadní místo za cenu mnoha přesčasů a únavy oslabuje emocionální vztah jak s partnerem/kou, tak i s dětmi. Vzniká pak větší riziko toho, že muž více či méně automaticky přetransformuje své potlačené pocity zranitelnosti a nejistoty do agrese nebo násilí. Takové vysvětlení však neslouží jako ospravedlnění domácího násilí, ale spíše jako podnět k tomu, aby se muži již od raného chlapectví naučili zvládat a projevovat své emoční procesy „směrem ven“. [1]

 

Podívejte se na fotografie 14 náhodně vybraných litevských mužů (17-28 let). „Jsou zachyceni plačící ve vojenských uniformách. Jejich autoři/rky si myslím, že je to dobrý způsob jak ukázat jak jsou genderová očekávání nebezpečná: od muže se očekává, že bude racionální, bez emocí a agresivní. Je velmi důležité, abychom my, jako společnost, naučili muže vyjadřovat své emoce  a nenutili je ke stereotypním archaickým rolím.“

Všechny fotografie naleznete zde: https://www.boredpanda.com/army-men-portraits-lithuanian-draft-conscription-neringa-rekasiute-beata-tiskevic-hasanova/

 

[1]             Seidler, J., V. 2006. Young Men and Masculinities: Global Cultures and Intimate Lives. Zed Books Ltd.

 

Péče

Téma péče zahrnuje široké spektrum jednání: péči o domácnost, péči o děti, péči o seniory a samozřejmě péči o sebe. Oblast péče je však nutno redefinovat tak, aby se dala zahrnout i do maskulinity. Zatímco tradiční maskulinita je propojena s péčí pouze ve smyslu starání se (oprava umyvadla, ochrana,…), ženská péče zahrnuje vše ostatní a stává se automatickou a neviditelnou. Zkuste ocenit co vše Vaše partnerka/žena v domácnosti a v péči o děti zastane. Nebojte se zapojit do péče ze strachu, že to neumíte, nezvládnete, nebo že je to nepříjemné (umýt záchod). Zkuste si bydlet sám (nebo když partnerka/žena odjede pryč), a uvidíte, čeho všeho je třeba pro udržení domácnosti.

Položte si tyto otázky:

  • Umíte zacházet s takovými domácími spotřebiči, jako je trouba, pračka, sušička, žehlička nebo myčka nádobí?
  • Pokud máte děti, kdo s nimi častěji dělá domácí úkoly, chodí na kroužky a k lékaři/ce?
  • Pokud máte děti, znáte jména jejich učitele/ky, lékaře/ky nebo přátel?
  • Kolik času věnujte vaření a úklidu v porovnání s Vaší partnerkou/ženou?

Aktivní otcovství má mnoho výhod.  Díky rovnoměrnější dělbě práci si jednak s dětmi vytvoříte intimnější vztah, a Vaše děti si tento koncept přenesou do svého budoucího života. Budete si moci lépe představit, co obnáší sféra tradičně připisovaná ženám, čímž se zvýší tolerance a respekt mezi Vámi a také soudržnost. Navíc se v zemích, kde se muži více zapojují do rodinných povinností, projevuje nižší rozvodovostí. Díky Vaší větší angažovanosti v rodině umožníte lepší slučitelnost profesní a rodinné role žen a následnému snížení jejich diskriminace na trhu práce.

Od února 2018 také můžete pobírat dávky „otcovské poporodní péče“, která je určená čerstvým otcům na dobu jednoho týdne v období do šesti týdnů po narození dítěte. Tato dávka se vyplácí ve výši 70% hrubého platu. Po skončení mateřské dovolené máte Vy nebo Vaše partnerka/manželka nárok na rodičovskou dovolenou. Můžete tam nastoupit oba zároveň, rodičovský příspěvek bude vyplácen jen jednomu z Vás.

Více informací najdete zde:

http://www.otevrenaspolecnost.cz/knihovna/1294-legislativni-moznosti-podpory-aktivniho-otcovstvi-2009

Díky aktivnímu rodičovství a vytváření intimního vztahu s dětmi se můžete vyhnout násilí na dětech a jejich pozdějšímu strachu:

„Tony se na zadním dvorku jejich domu pral se svým mladším bratrem. Všiml si, jak se k nim žene jejich otec, aby zakročil. Tony byl přesvědčený, že si otec bude chybně myslet, že rvačku vyprovokoval on, a postaví se na stranu mladšího bratra. Když k nim otec dorazil, vypadal otráveně a frustrovaně. Nevypadal, že by měl v plánu jejich spor řešit, místo toho Tonyho popadl, otočil se a sebral ze země klacek a udeřil ho přes záda. Tony byl jako opařený. Chtěl zakřičet : „Tohle není fér!“, ale nedokázal to. Všechno se odehrálo tak rychle.“ [1]


[1]             Pease, B. 2000. Recreating Men: Postmodern Masculinity Politics. Sage.

Nebojte se být sám sebou a žít podle svého i navzdory genderovým rolím. Být alfa samcem nebo macho mužem je mnohdy proti srsti nebo vědomí mužů. Nechtějí to, ale jsou k tomu tlačeni. Mějte odvahu chovat se jako „hrdina“, protože být nestereotypní, empatický a vnímavý jí vyžaduje mnoho. Zkuste aktivně tvořit svět, kde se mohou muži bavit s dětmi a sdílet s nimi intimitu aniž by byli považováni za pedofily, kde se mohou muži zapojit do péče a do aktivního otcovství.

Přečtěte si rozhovor se zdravotním bratrem nebo s učitelem v mateřské škole:

https://zpravy.idnes.cz/lide-ceska-zdravotni-bratr-marek-tomsu-dyn-/lide-ceska.aspx?c=A151029_121905_domaci_zt

http://www.rodina.cz/clanek3367.htm

Určitě můžete pobírat rodičovskou dovolenou místo své partnerky/ženy. I když tento trend není tak častý, počet mužů, kteří se rozhodnou tyto dávky pobírat za posledních 15 let vzrostl zhruba o jeden procentní bod. V loňském roce rodičovskou měsíčně pobíralo 5200 otců, tedy necelé dvě procenta mužů (mpsv.cz). Toto rozhodnutí s sebou nese mnoho výhod (viz Jaké výhody má aktivní otcovství a jak mohu partnerce pomáhat při rodičovské dovolené?). Díky pomoci ženám v náročné pečovatelské úloze své partnerce/ženě dodáte sebevědomí (například v oblasti zaměstnání) a sebe osvobodíte ze sociální role hlavního živitele. Navíc vytvoříte prostor péče, v němž mohou muži i ženy fungovat bez ohledu na jejich sociální role.

 

„Zde je jádro ironie otcovství: jestliže přehnané uplatňování otcovské autority může způsobit problém, pak její opuštění má důsledky přímo tragické. Bezotcovství probouzí cynismus a zmatek, který se řeší daleko hůře. Společnosti bez otců nezbývá než přijmout důsledky nekultivovaného mužství: nedůvětu, násilí, nihilismus…“ [1]

Více informací naleznete zde:

http://www.otevrenaspolecnost.cz/knihovna/1294-legislativni-moznosti-podpory-aktivniho-otcovstvi-2009


[1]             Hanuš, M. 2000. Revue prostor 45/46 – Muži v ohrožení? Sdružení pro vydávání revue PROSTOR. Praha.

Prostor

Muži a ženy mají různé pohledy i praktické zkušenosti z veřejného prostoru. Zatímco muži jsou od dětství vedeni k tomu aktivně využívat a zabírat veřejný prostor, pro ženy je veřejný prostor plný překážek (těhotné ženy, ženy s kočárkem) a neustálého strachu a ohrožení. Ale i pro muže má veřejný prostor své nevýhody: je na ně a priori nahlíženo jako na násilníky. Tomu velmi přispívá i přítomnost sexistických reklam (viz Mluví se o tom, že sexistická reklama objektivizuje a ponižuje ženy. Má nějaký podobný vliv i na muže?). Zkuste více vnímat a zajímat se o ostatní lidi, především ženy, ve veřejném prostoru nejste jen vy sám.

K lepší sebereflexi svého postavení v prostoru si klaďte otázky:

  •                                Zkuste si cestou do práce spočítat všechny překážky, které musí překonat ženy s kočárkem nebo vozíčkáři.
  •                                Pomáháte ženám s kočárkem do dopravního prostředku nebo přenecháváte své sedadlo jiným?
  •                                Jaké pocity ve Vás vyvolávají sexistické reklamy?
  •                                Jakým způsobem sedíte v dopravních prostředních, kinech nebo divadlech?

Manspreading je přílišné zabírání prostoru muži, například v MHD, divadlech, kinech, a podobně. Mezi takové způsoby chování patří například široký posed, kdy muž zasahuje na vedlejší sedadlo nebo zabírání obou opěradel sedačky v kině nebo divadle. Muži jsou od dětství vedeni, aby zabírali prostor, což se kromě manspreading projevuje i v tom, že častěji jezdí v autech sami, zatímco ženy jezdí v MHD. Je ovšem možné, že usurpování prostoru je nevědomé a souvisí s pohlavními orgány. Můžete se mu zabránit, pokud se zaměříte na to, jaký a kolik prostoru zabíráte. Nezabírejte příliš prostoru, buďte ohleduplný, a zajímejte se, jak se v prostoru pohybují jiní.

Podívejte se, co se stane, když si žena vyzkouší manspreading v metru. Zatímco muž se v této pozici cítil příjemně a mocně a téměř nikdo jej neusměrnil, žena se cítila nepříjemně a nejistě: https://www.youtube.com/watch?v=oo6D4MXrJ5c

Sexistické reklamy určitým způsobem působí na všechny ženy a muže. Zobrazování žen a mužů odráží a zpětně ovlivňuje to, jak jsou ženy a muži ve společnosti vnímáni a jaké role jsou jim přisuzovány. V případě mužů podporuje sexistická reklama v prostoru představu že je na muže a priori nahlíženo jako na násilníky. Je to způsobeno jednak  prezentací vyzývající k násilí (propagace, trivializace a glorifikace násilí ve všech jeho formách) a jednak přistupováním k ženám jako  k méněcennému objektu, ponižujícím či ubližujícím způsobem. Fragmentace mužského těla (viz Jaká reklama je sexistická)  se vyskytuje v  mnohem menší míře a  je užívána jiným způsobem – zpravidla ke zdůraznění mužnosti a atraktivity (detaily svalů – např. svalů na břiše). 

Zatímco jsou muži častěji zobrazováni ve vedoucích pozicích a v rolích instrumentálního charakteru (muž jako expert apod.), v kontextu rodiny nejsou zobrazováni vůbec, nebo jako nekompetentní, neschopní péče a výkonu činností, které jsou vnímány jako „ženské“. Tato konkrétní forma sexismu se například dále projevuje v porozvodové péči o děti, kdy je na základě stereotypů o mateřství a otcovství dítě častěji svěřeno do péče toho „pravého“ a „přirozeného“ rodiče, matky [1].

Příběh muže a jeho pocitů, které v něm vyvolala sexistická reklama:

„Na hromadě korespondence na svém pracovním stole jsem si všiml reklamního letáku na solární studio. Na obrázku byla žena v bikinách s nalakovanými nehty. Měla blonďaté vlasy a ležela v soláriu. Kolega si si myslel, že nikdo nevidí jak si tuto ženu prohlíží, především pak její nohy. Necítil se ani provinile, ani se nestyděl. Naopak se cítil svobodně v tom smyslu, že si takový obrázek může tak dlouho prohlížet. Přesunul svou pozornost na její rozkrok a bikiny. Začínal o ni ztrácet zájem, a pak si všiml jejího obličeje. Měla zavřené oči a v obličeji se jí zračilo vzrušení. Najednou ho přestala zajímat, protože si uvědomil, že ty nohy jsou spojené s jejím tělem a s její osobností. Vzpomněl si na své bývalé partnerky, na jejich problémy a stres v jejich vztahu. Když se podíval na její tělo jako na celek, najednou cítil smutek a počáteční pocit touhy se pomalu vytrácel. Dívá se přeci na další lidskou bytost. Rozhlédl se po kanceláři a snažil se vtipem zahnat ty nepříjemné pocity, které v něm leták probudil: „Nechcete někdo voucher do solárního studia?“, a vyhodil jej do koše.“ [2]


[1]               Kaufman, M., Kimmel, M. 2011. The Guy´s Guide to Feminism. Berkeley:Seal Press.

[2]             Pease, B. 2000. Recreating Men: Postmodern Masculinity Politics. Sage.

Sexistická reklamní prezentace zahrnuje takové zobrazování, které ponižuje, zesměšňuje či znevažuje ženy a muže – především prostřednictvím užívání stereotypních obrazů a  sexuální objektifikace (užívání – většinou ženských – těl jako objektu k připoutání pozornosti prostřednictvím sexualizovaných vyobrazení těla). Někdy se vyskytuje také v kombinaci s násilím či vyobrazením žen (v některých případech i mužů) v ponižujících pozicích.

Více informací naleznete zde:

http://www.otevrenaspolecnost.cz/knihovna/1293-jak-na-sexistickou-reklamu-manual-pro-posuzovani-sexisticke-reklamy-2013

http://www.otevrenaspolecnost.cz/knihovna/1305-policy-paper-gender-a-reklama-2009

Vítězové ceny Anticeny Sexistické prasátečko 2017:

Násilí, bezpečnost, agrese

Násilí je v naší společnosti všudypřítomné, i když to genderově podmíněné (násilí páchané na ženách, právě proto, že jsou ženy, nebo na mužích, proto, že jsou muži) bývá často skryto uvnitř domova. Násilí může plynout z potlačení nepovolených mužských emocí nebo může souviset s mocí a nadvládou: kontrola nad druhými lidmi se získává pomocí strachu. A to nejen strachu žen z mužů, ale i mužů z jiných mužů. Je násilí pud, ke kterému mají muži blíž? Pro současnou maskulinitu a alfasamectví je typická moc, a násilí je forma vykazování, udržování a získávání moci. Násilí je tedy forma ovládání, která nemusí nebývat pouze fyzických forem.

Je tu ovšem možnost nebýt násilný a své pudy ovládat. Stačí jen nebát se projevovat své emoce jiným způsobem, než jejich transformací do násilí. Naučme se zvládat agresi, uvědomme si své frustrace a nabízejme alternativy, jak „neškodlivě“ vybíjet agresi, zvládat frustraci. Nebýt násilný je možné.

Pokuste se reflektovat svou pozici zodpověděním těchto otázek:

                               Stalo se Vám někdy, že z Vás na temné ulici měla nějaká žena strach, jen proto, že jste muž?

  •                                Jaké emoce to ve Vás vyvolalo?
  •                                Pokud jste se někdy choval násilně, vycházel tento pocit z Vás, nebo jste byl k takovému chování nucen okolím? (Například šikana ve škole nebo na vojně.)
  •                                Jak byste reagoval, kdyby se Vám Váš známý svěřil s tím, že je obětí domácího násilí?

Ano, i muži bývají oběťmi domácího násilí. Pokud žena používá vůči muži ať už fyzické nebo psychické násilí (a nejedná se o sebeobranu) je to stejně špatné a závažné, jako když se domácího násilí dopouští muž. Hlavní rozdíl spočívá v tom, že většina mužů, kteří zažívají nějakou formu násilí ve vztahu nežijí v neustálém strachu z tohoto násilí, zatímco ženy ano [1]. Domácí násilí páchané na mužích je méně častější, což může vyvolat dojem, že není natolik závažné. Nebagatelizujte násilí na mužích i na ženách a vyzdvihujte odvahu těch, kteřé otevřeně mluví o své zkušenosti oběti.

Více informací naleznete zde:                                                                                      http://www.domacinasili.cz/

http://www.persefona.cz/

Podívejte se také na video o odlišném společenském vnímání násilí páchaného na mužích:

https://www.youtube.com/watch?v=SzfLVyNHJgQ


[1]               Kaufman, M., Kimmel, M. 2011. The Guy´s Guide to Feminism. Berkeley:Seal Press.

Můžete se zapojit jako zastánce ženských práv i jako oběť sexuálního obtěžování. Jádrem iniciativy je přenést soukromé problémy do veřejné debaty. Pokud se tedy setkáte s tím, jak je nějaká žena i slovně sexuálně napadána, zastaňte se jí hned a veřejně. Tím nabouráte stereotypní vnímání veřejného prostoru jako mužského a soukromého prostoru jako ženského.  Nebojte se debatovat na toto téma i v mužském kolektivu. Jako oběť se můžete na sociálních sítích se svou zkušeností podělit, případně vyhledat odbornou pomoc.     

Jedním z nejznámějších případů sexuálního obtěžování mužů je případ herce Harryho Dreyfusse. Více zde: https://revue.idnes.cz/kevin-spacey-obtezovani-harry-dreyfuss-syn-richard-dreyfuss-pt5-/lidicky.aspx?c=A171106_093132_lidicky_zar                                                                                                

Více informací naleznete zde:                                                                                      http://www.domacinasili.cz/                                                                      http://www.persefona.cz/

Záleží na tom, jaký pocit Vaše chování v dané osobě vyvolá. Pokud si nejste jisti, zda je daný vtip nebo pozvání na večeři vhodné, zkuste sledovat, jaké rekce Vaše slova vyvolávají. Sledujte, kdy se daná osoba cítí nepříjemně a kdy jste překročil hranice. Pokud si stále nejste jistý, obraťte se na personální oddělení nebo se vyhýbejte těmto typům chování: neustálé a dříve odmítnuté pozvání na skleničku, nevhodné komentáře (například se sexuálním podtextem), vyprávění ponižujících vtipů, zírání a nevyžádané dotyky. Cílem těchto opatření není, aby se muži cítili tak nepříjemně, jako často ženy, ale aby se ženy v zaměstnání cítily co nejlépe, tak jako muži. A pokud si stále nejste jisti, autoři Kimmel a Kaufman Vám nabízí toto motto: Mluvte a chovejte se k ženám v zaměstnání tak, jak byste chtěli, aby se Vaši kolegové chovali k Vaší matce, sestře, přítelkyni, manželce nebo dceři [1].


[1]             Kaufman, M., Kimmel, M. 2011. The Guy´s Guide to Feminism. Berkeley:Seal Press.

Nenašli jste odpověď? Nezoufejte!
Nakoukněte do poradny!

Do poradny

Také vám vadí nerovné podmínky pro muže a ženy?

Gender studies NHU EI Nesehnutí